Wolfenstein II The New Colossus – Recenze

Nedávno jsem dohrál posledního Dooma, a dost jsem se u něj bavil. No a proto, že nám vyšel loni v říjnu Wolfenstein II New Colossus, tak jsem si řek, že si udělám fajfku i u něj. Hře se dostaly jen ty nejlepší hodnocení, tak sem se na to docela těšil. Srovnání s novým Doomem je na místě, i když jsou to typově trochu odlišné hry.

Příběh

Příběhová linie je v novém Wolfensteinovi docela dobrá a celkem zajímavá. Teda na střílečku. Nechybí ji prakticky nic zásadního. Má slušný spád, nechybí napětí, nekorektní humor, absurdní humor, občas je nechutná a občas dojemná. I několik WFT momentů se najde. Hra samozřejmě navazuje dějem na první díl, ve kterém Joseph William Blazkovic položí základy povstání proti náckům a sám při tom hrdinsky dostane slušně na prdel. Děj se tentokrát přesouvá z Evropy do nácky okupované Ameriky. Cílem Wolfensteina dvojky je dát náckům opět v těle Terror-Billyho pěkně za ušiska a vypráskat je z Blazkovicovy rodné země tam kam patří, tedy nejlépe 2 m po zem. Cesta k vytouženému cíli, tak vede přes hromady jejich mrtvol. Jak jinak 🙂

Problém nového Wolfensteina je to, že zhruba 1/3 herního času, který strávíte v kampani jsou videosekvence. Některé videa mají snad i 15 minut. Potom 3x kliknete a zas 15m video uufff. Nemám tucha proč si vývojáři her dneska myslí, že hráči se chtějí dívat na digitální filmy místo toho, aby hru hráli. Kdybych se chtěl dívat, tak se rozvalím u telky pustím si nějaký kvalitní film a ne hru. Videosekvence můžou hru oživit, ale musí se to udržet v rozumných mezích.

V novém Wolfensteinovi je těch videí na můj vkus už trochu moc. Navíc kampaň je podle mého docela krátká což tento pocit ještě umocňuje. Většinou, když někde udávají herní dobu 15 h tak, mi to trvá dohrát 30+. Tentokrát sem to fakt za těch 15 hodin dal. Většina videí se sice dá přeskočit, ale tím se připravíte o příběhovou linku a prostě celý zážitek ze hry pak bude o level níže. Uvítal bych větší možnosti při získávání informací z dějové linie hraním a ne koukáním. To je ale ta složitější varianta a musel by si s tím někdo dát velkou práci. Je mi jasné, že vývojáři chtěli některými videi navodit hráčům určité pocity, ale ne vždy se jim to úplně daří.

Např. většina scén s Frau Merkel pardon Engel mi přišla trochu přes čáru. Být to filmová herečka, tak by prostě každý řekl, že přehrává až to pěkné není a prostě jí to nežeru. Někdy méně je více. Stejně tak scéna s Hitlerem. Opět z té videosekvence vyloženě srší přílišná snaha vývojářů hráče znechutit a vytvořit si k tomuto člověku odpor (což je zbytečné, protože každý normální jedinec ho má), k čemuž používají různé vyměšovací procesy führera. Führer se tak nejprve vymočí na podlahu, poté se vyzvrací na podlahu a když se potom chytne za břicho za podivných zvuků, tak si říkáte: „on se na tu podlahu i snad vysere“.

Naštěstí k tomu nedojde, jinak bych to asi vypnul a nikdy nedohrál. Tyhle fekal věci mi už lezou krkem. Je to snad v každém druhém filmu, aby nějak zaujali alespoň tu duchem slabší část populace. Některé scény ale byly fajn. Třeba když načapete vašeho kámoše (černocha), jak si to rozdává s nadřazenou bílou rasou (bývalou vojandou nácků). To mi přišlo docela vtipné. Nebo když vaše manželka v pokročilém stádiu těhotenství, nahoře bez a celá od krve kosí kulometem a granátem nepřátele, si říkáte co tam ti vývojáři hulili za matroš.

Jak se to hraje?

Hraje se to překvapivě dobře. Grafika je pěkná, ale na můj slabší komp už je to příliš, takže grafické orgie sem si zas tak neužil. Jinak bych netrefil ani barák. Mapy jsou zpracované pěkně. Akce je koridorová a většinou nemáte kam uhnout. Většina misí startuje z vaší ponorky, kde máte svou základnu. Následně loading a výsadek. Pak musíte splnit různé úkoly. Zajímavý je hned úvodní kontakt, kdy vás vývojáři posadí na fofrkáru a musíte střílet nepřátele ze vozíčku. To mi přišlo jako super a vtipný nápad do té doby, než sem se rozjel. Prostě to stojí za starou belu a jediné štěstí je, že je ta první mise celkem krátká.

V dosažení cíle se vám budou snažit zabránit řadoví vojáci, důstojníci a sem tam nějaké to robotické udělátko. Důstojníky je potřeba zlikvidovat co nejdříve, protože jinak spustí poplach a přivolají posily. K sejmutí důstojníků byste měli využít stealh, ale moc sem nepochopil, jak to funguje. Stealth je fakt tak těžký, že se to snad ani nedá použít a vůbec mě to nebavilo. Po mnoha nezdařených pokusech jsem se na tuto taktiku úplně vykašlal a přešel na taktiku zastřel všechno co se hýbe. Tato překvapivě jednoduchá taktika funguje moc dobře :-). Nevýhoda je, že se pak musíte opravu otáčet (doslova) proto, že levely jsou designované, tak aby vás nepřátelé mohli přepadnout v každé chvíli aspoň ze tří stran. Dos často tak skapete na to, že vás někdo odpraví pěkně z boku nebo zezadu zatímco kosíte nepřátele před sebou. Schovat se v 99% případů není kam.

Zbraní je málo a ve výsledku jsem ani všechny nemusel používat což je rozhodně na škodu. Plus je za možnost mít v každé ruce jinou bouchačku. Zbraně se dají upgradovat, nalezením uprage kitu což je u některých zbraní docela potřeba. Třeba u brokovnice tím můžete zvýšit kapacitu zásobníku a rychlost střelby. Když se vám do rukou dostanou dvě takto vylepšené brokovnice to pak začíná ta správná zábava. V úzkých prostorách to je bezkonkurenční kombinace a z nácků zbude jen marmeláda.

Trochu mi lezlo na nervy, že se s vámi skoro permanentně něco hýbe, padá, zvedá. Neustálé výbuchy vás odhazují na zem, takže každou chvíli někde lítáte nebo se někde válíte. Rozumím, že šlo o co největší realističnost, ale já tohle za každou cenu nepotřebuji. Musím říct, že trefit pak nepřítele je o něco těžší a ke konci hry mě to už lezlo na nervy hodně.

Kromě standardních zbraní můžete z různých robotů a mech. vojáků vytřískat i těžké zbraně jako plamenomet, těžký kulomet, laser a nevím co ještě. Těmito kanóny pak můžete kosit většinu nepřátel na 1 zásah. Na druhou stranu se s nimi nedá běhat což je otrava. Ve hře můžete používáním různých zbraní, taktik a schopností získávat i perky ale ty vás jen mírně vylepší. Není to nic za čím bych se nějak hnal. Dnes už běžnou součástí snad každé hry a je sbírání určitých skrytých předmětů. To mě ale ve Wolfensteinovi nějak nelákalo.

Co jsem naprosto nepochopil je minimapa a ukazatel úkolů. Proboha ten člověk, co to vymyslel, by měl dostat výpověď. Něco tak debilního a nepoužitelného už jsem dlouho neviděl. Mapka ukazuje pouze jedno patro. Ok to bych možná ještě pochopil. Co jsem ale nepochopil je zobrazení cílů na mapě. Ty jsou vidět jen pokud jste na stejné výškové úrovni jako je váš cíl, takže v 90% nevíte kam máte jít. Jó kouknout ke kolegům z konkurenčního Dooma jak se to dělá by neuškodilo.

Trocha nostalgie

Stejně jako v Doomovi i v novém Wolfensteinovi se autoři shanažili zahrát na nostalgicou notu. V baru na vaší domácí ponorce se totiž nachází herní automat a hádejte co si tam můžete zahrát? Jasně!!! Old school klasiku Wolfenstein 3D. Sem moc rád, že to tam dali jinak bych si to už asi nikdy nezahrál. Myslím, že z těch 15 hodin jsem ještě tak 3 strávil kosením nácků v klasickém Wolfovi. To byla šílenost! Všechny chodby skoro stejné vymotat se ven úkol nad úkoly :-). Přemýšlím, který Wolf mě bavil více.

Závěr

Nový Wolfenstein II New Colossus je dobrá hra. Nic extra na ní ale nevidím. Příběh je, jak už jsem řekl na tento žánr nadstandardní. Grafika super, ovladatelnost na výjimky super, ale nic dalšího mě nenapadá. Nic nového, nic nestandardního, nic starého, co by předělali a vypilovali k dokonalosti. Přijde mi, že až na ten příběh to nemá nic, co by neměly i ostatní podobné hry z posledního období. Kampaň je navíc dost krátká. Po prvním průchodu, kdy víte o co jde a jak to dopadne, už nemám chuť si to dát znova. Je to taková jednorázovka na volný víkend. Doom mě teda bavil více. Za mě 75%.